Příběh nábřeží.

A je to tu zase… Společně s teplými červnovými dny, jakoby se s festivaly zase roztrhl pytel. S klukama jsme zrovna přijeli z Hradce, kde jsme hráli sice jenom jeden večír, ale na odpočinek taky moc času nezbylo. Dneska máme na programu Prahu. Letošní „Islands“ by měli být super, obsazení je opravdu nejlepší za posledních 7let, kdy s nimi David vyrukoval. Stejně to prostředí v centru miluju. Člověk si připadá, že je na nějakém odlehlém místě, daleko od civilizace. A přitom okolo jezdí denně tisíce aut. Ještě si musím dát do kupy kytaru, abych to večer nemusel všechno štelovat uprostřed koncíku, tak, jako se mi to stalo loni, když jsem si říkal „to vydrží“ a náhradní kytara nikde. Letos jsme dostali sobotu večer, konečně. Petrovi, našemu manažerovi jsem za to líbal ruce. Dokonce i sponzoři byli nadšení, když se to dozvěděli. Hrajeme na Rašínově nábřeží, což po loňských ranních hodinách ve Žlutých lázních je příjemná změna. Lidi, co se nevejdou na ponton, posedají různě po náplavce či přijedou na šlapadlech. I samotné nábřeží včetně Palackého mostu jsou slušně obsazený, co jsem viděl loni. Konečně tady poznáme, kolik lidí si nás přijde poslechnout, bez ohledu na možné kapacitní omezení. Říkal jsem klukům, že to tady letos potopíme, kolik nás tu bude. Tak ne, že se budete válet doma u televize… V 9 začínáme, tak koukejte dorazit!!!